Historie

Počátky vzniku karate jsou spojovány s ostrovem Okinawa (souostroví Rjúkjú). Okinawa byla po celá staletí pod silným tlakem Číny. Předpokládá se, že okolo 7. století sem začaly pronikat prvky čínských bojových umění. Vliv Číny a samostatnost Okinawy skončili v 17. století. V té době v Japonsku vrcholil mocenský boj o místo Shoguna. Nakonec rod Tokugawa porazil rod Satsuma v bitvě u Sekiga-hara a chopil se moci. Aby byla potlačena možnost vzpoury poraženého, je rod Satsuma vysídlen na ostrov Okinawa, čímž Okinawa ztrácí samostatnost. Nový vládce na Okinawě zakázal místnímu obyvatelstvu např. nošení jakékoliv zbraně. Tím ovšem podnítil rozvoj sebeobranného systému – Okinawa-te. V tomto systému bylo hlavním úkolem přežít. Trénovalo se ve třech hlavních městech – Shuri, Naha, Tomari. Výuka probíhala tajně, protože tomu, kdo byl přistižen při praktikování Okinawa-te hrozil trest smrti. Současně s tímto systémem se rozvíjel i systém boje se zbraní (Kobudo), kdy jako zbraně sloužily běžné věci každodenního života, např. cep na rýži (Nunchaku), klika od mlýnku na zrní (Tonfa). Toto období trvá až do roku 1868. Poté se bojové umění dostává do podvědomí veřejnosti a již není potřeba tajit smrtící umění. V té době se dají vysledovat dva hlavní směry Shorin-ryu (Shuri, Tomari) a Shorei-ryu (Naha). Shorin-ryu je spíše orientovaná na tvrdou „vnější“ formu a Shorei-ryu na měkkou ,,vnitřní“ formu. V Shorei-ryu má základ např. současný styl Goju-ryu. Jedním z hlavních představitelů Sorin-ryu byl mistr Anko Itosu. U něj se učil i mistr Gishin Funakoshi, který jako první přenesl karate na půdu Japonska a stal se zakladatelem, v současné době snad nejrozšířenějšího stylu, Shotokan. Funakoshi jako první použil název Kara-te s významem „prázdná ruka“. Do té doby se místo znaku Kara (prázdný) používal stejně znějící znak s významem Čína, Čínský.
Za zlom ve vývoji Karate lze považovat rok 1868, tj. počátek období, kdy Meiji Karate vystoupilo z ilegality. Od roku 1905 se začalo dokonce vyučovat v hodinách tělocviku na základních školách na Okinawě. Pro tento případ upravil mistr Anko Itosu řadu Kata Heian. V každé z těchto kata jsou procvičovány jednotlivé principy bojových umění a jejich zvládnutí je předpokladem pro další cvičení Karate. Gishin Funakoshi předvedl poprvé Karate pro japonského prince Hirohita na Okinawě v roce 1921. Následující rok Gishin Funakoshi poprvé předvádí Karate na půdě Japonska v Tokyu. Od tohoto roku zůstal Funakoshi v Japonsku a snažil se o rozšíření karate mezi japonskou veřejnost. Začátky byly velmi těžké a teprve v roce 1924 založil své první Dojo. Funakoshi jako žák starých mistrů (Anko Itosu, Anko Azato) lpěl na tradicích a jen těžko byl ochoten něco měnit na starých principech cvičení karate, odmítal i dělení karate na jednotlivé směry a školy. Veškeré své úsilí soustředil na změnu tohoto bojového umění (Bujutsu) na bojovou cestu (Budo) s prvotním cílem zdokonalování jedince a omezení použití vlastního karate jen na případy krajních situací. Proto odmítl učit a rozvíjet prvotní útok. Tento jeho přístup vnášel mnoho rozporů mezi něj a jeho žáky, a proto jich mnoho od něj odešlo. Jeho názor na zavádění nových věcí do systému výuky ovlivnilo až přátelství s Jigoro Kano, zakladatelem Judo. Jigoro Kano, ve snaze o zpřístupnění Judo co nejširším vrstvám, byl přístupný jakékoli změně nebo modernizaci. Jeho úsilí bylo korunováno „úspěchem“ v rychlém rozšíření Judo po celém světě, ovšem s důsledkem ztráty kontinuity na principy Jiujitsu a tradice bojových umění všeobecně. Gishin Funakoshi nakonec pod jeho vlivem provedl některé změny, např. zavedl barevně odstupňované žákovské stupně (Kyu) atd. Přestože byl proti dělení karate na různé styly, zavedli žáci pro jeho dojo název složený z jeho pseudonymu, kterým podepisoval své básně, Shoto a ze slova Kan (jap. Sdružení), a tím vlastně položili základ pro směr Karate Shotokan.
Gishin Funakoshi ve svém karate odmítal jakýkoliv typ konfrontace silou. Proto se pro něj stal určitým problémem tlak některých jeho žáků (Hidetaka Nishiyama, Masatoshi Nakayama) na zavedení zápasu (Kumite). Postupně jejich tlaku podlehl a zavedl nejdříve Sanbon-kumite a později Ippon-kihon-kumite. Roku 1946 mistr Masatoshi Nakayama začal na univerzitě Takushoku organizovat žáky a podařilo se mu roku 1949 společně s Hidetaka Nishiyamou založit organizaci JKA (Japan Karate Asociation – Japonskou asociaci karate).
Gishin Funakoshi byl zakladateli JKA požádán, aby novou organizaci zaštítil svým jménem, ale on tento návrh odmítl. Obával se, aby karate při vstupu na sportovní kolbiště nesklouzlo do formální povrchnosti. Kolem roku 1950 odešel Masatoshi Nakayama do Číny a v čele JKA stanul Hidetaka Nishiyama. JKA pohltilo 90% vysokých škol v Japonsku. Hidetaka Nishiyama definoval celý systém metodiky výuky, připravil půdu pro závody v duchu Budo i systém rozhodování, vytvořil strukturu seminářů a instruktorů. Již Gishin Funakoshi připravoval instruktory karate s posláním šířit toto bojové umění po celém světě. Bohužel Druhá světová válka zmařila jeho plány a mnoho instruktorů této generace v ní zemřelo. Po válce jeho záměr uskutečnil Sensei Hidetaka Nishiyama a své žáky (Ochi, Shirai, Kanazawa, Kawazoe atd.) vyslal jako instruktory do světa. Po svém návratu z Číny v roce 1955 se opět do čela JKA vrátil Masatoshi Nakayama. Pod jeho vedením se uskutečnila první oficiální soutěž v karate. Masatoshi Nakayama připustil na této soutěži tzv. „snap back“- rychlé stržení ruky od cíle. Tím v technice nebyly dodrženy principy finálního úderu. Karate se tak, bohužel, začalo měnit ve víceúčelovou bodovací hru, s čímž Hidetaka Nishiyama nesouhlasil. Aby nedošlo k zbytečným rozporům, využil Hidetaka Nishiyama nabídky vyučovat Karate v armádě USA. V roce 1961 se odstěhoval do USA jako instruktor. Zde také založil „Celoamerickou federaci Karate“ – ta byla roku 1978 přeorganizována na „Americkou federaci amatérského karate“ AAFK (American Amateur federation of Karate), která se roku 1985 přeměnila v „ Mezinárodní federaci tradičního karate“ ITFK (International Traditional Karate Federation). Tato federace je zaregistrována u MOV. V současné době je Sensei Hidetaka Nishiyama předseda AAFK a prezidentem ITFK. Po celý svůj život se Sensei Hidetaka Nishiyama snažil a snaží o sjednocení všech, kteří se zajímají o karate v jeho tradiční formě. Do Central Dojo v L.A. k Sensei Hidetaka Nishiyamovi odlétá na stáže každoročně několik českých studentů tradičního karate. Jen pár z nich je však považováno za žáky Sensei Hidetaka Nishiyami.

Díky přímému a častému kontaktu těchto žáků především se Sensei Hidetaka Nishiamou můžeme říct, že tradice karate pokračuje i v ČR.

V roce 1980 založil Prof.Dr.Ilja Jorga svébytnou mezinárodní organizaci International Traditional  Fudokan  Karate Federation .Fudokan byl založen několika lidmi stejného smyšlení kvůli udržení hodnot původního karate.Tři ideogramy slova Fudokanu znamenají stabilitu, tvrdost , důkladnost, dům a domov.Fudokan je dům stabilních základů.Tradiční symboly znaku Fudokan- orel,slunce,tygr a mořská vlna - jsou obecně známé lidem, kteří se zabývají historií karate.Emblém Fudokanu je podobný erbu, je spoután s tradicí, ze které se odvozuje sportovní karate. Fudokan je spojen s tradicí a sebeobranou.

Soutěže

V tradičním karate se konají závody, které jsou rozděleny do jednotlivých disciplín. Závodníci jsou rozděleni podle pohlaví a věku.

I přes to závody v tradičním karate nejsou hlavní náplní tréninku. Jsou jenom jeho součástí. Při závodech v tradičním karate se vítězství stává až druhořadým cílem.  Závody nám slouží pouze k porovnání našeho zlepšení v tréninku a k nabrání nových zkušeností v konfrontaci se soupeřem pod psychickým tlakem, který je podobný reálné situaci v boji "na ulici".

V ČR se pravidelně pořádají Národní poháry, které jsou nominací na Mistrovství republiky. Z výsledků těchto soutěží a aktuální formy se sestavuje team, který reprezentuje Českou republiku na mezinárodních soutěžích.

Pouze Česká asociace tradičního karate, která je oficiálním členem ITKF (International Traditional Karate Federation) může vyslat reprezentační team na Mistrovství Evropy ETKF (Europe Traditional Karate Federation) a Mistrovství světa ITKF. Těchto mistrovství se účastní všechny směry a styly karate uznané ITKF (shotokan, fudokan, goju-ryu atd.). 

Na soutěže Evropský pohár a Světový pohár jsou závodníci nominovaní komisí ITKF. Na těchto soutěžích nereprezentují své země, ale sebe sama.  Tyto soutěže jsou vždy ukázkou a prezentací tradičního karate v zemi, kde se konají.  Častým pořadatelem těchto pohárů je sousední Polský svaz tradičního karate.  

 

Soutěžní disciplíny

KATA
Kata je klíčem k pochopení podstaty karate. Jedná se o kombinaci krytů, proti-úderů a pohybů, které představují obranu proti několika soupeřům. Všechny kata však začínají krytem, to proto, aby byl zdůrazněn sebeobranný aspekt karate. Každá technika obsažená v kata, každý postoj a pohyb mají svůj přesný význam a smysl. Součástí nácviku je i synchronizovaná kata. Družstvo tvoří tři cvičenci, kteří cvičí v naprosté jednotě, stejném rytmu. Tato soutěžní disciplína se dělí na dvě části. Nejdříve družstvo zacvičí kata, dále pak musí předvést i aplikace kata jako demonstraci jednoho karateky proti dvěma útočníkům.

EN-BU

En-bu je důrazně spojené se sebeobranou. Soutěží se ve dvojicích, které může tvořit žena a muž nebo dva muži. Útok a obrana předvádí nacvičené sekvence po dobu jedné minuty (plus nebo minus 5 vteřin). Sestava představuje bojové akce v situacích, které se neustále dynamicky mění. Hodnocení závisí na úrovni a reálnosti technik tradičního karate, plynulosti přesunů a choreografii. Důraz je kladen na razanci a dokonalost provedení technik obou bojujících, představivost, tvořivost.

FUKU-GO
Fuku-go je soutěžní disciplína tradičního karate, které se účastní nejvyspělejší závodníci, neboť je zde nezbytně nutné ovládat kata i kumite. Závodníci se mezi sebou střídavě utkávají v kumite i kata Kitei (povinná forma kata, vyhlášená technickým výborem ITKF), která v sobě zahrnuje různé základní techniky tradičního karate. Autorem kata Kitei je Sensei Nishiyama. Fuku-go je tedy absolutní disciplinou tradičního karate. Základní techniky tradičního karate byly vyvíjeny a zdokonalovány mnohaletým studiem a cvičením, ale abychom mohli kteroukoliv z nich efektivně použít, musíme uznávat duchovní hledisko tohoto umění sebeobrany.

KUMITE
Kumite je boj mezi dvěma soupeři. Soutěž v kumite má být vedena s důrazem na mentální stránku a smyslem pro fair play s plným vědomím nutnosti respektovat technické zkušenosti, osobnost a dispozice soupeře. Této vyspělosti je dosaženo tréninkem koncentrace za maximálního duševního a fyzického úsilí. Cílem je vytvoření vzájemného respektu mezi soupeři. Aby se člověk stal vítězem, musí nejdříve zvítězit sám nad sebou. Gichin Funakoshi, velký mistr karate-do, vždy opakovaně zdůrazňoval, že úkolem tohoto umění je pěstování vznešeného ducha, ducha pokory. Státi se pravým karatekou je možné jen tehdy, když člověk docílí mistrovství duchovního i fyzického.  Zápas v tradičním karate je bezkontaktní. Jeho pravidla odrážejí reálný boj a tak je možné zvítězit jednou todome (konečnou) technikou.

zdroj  http://www.catk.cz